 |
Obsah: |
O PLEMENI FRANCOUZSKÝ BULDOČEK / ABOUT FRENCH BULLDOG
|
|
Obsah: |
Rozsáhlá ruská databáze (klikni na button)
FrBul. Kapitola sama pro sebe.
Spojení Fallcat a frbulů vzniklo nešťastnou náhodou, kdy nám zákeřná rakovina
vzala našeho Chillíčka (australáčka). Prázdnota a bolest se nedaly vydržet. Celá
smečka smutnila.
Už léta sleduji různé světoznámé zahraniční chovatelské stanice různých plemen.
Je to takový relax a způsob čerpání inspirace. Tehdy to bylo jiné. Chtěl jsem se
pokusit rozptýlit, zapomenout. Nešlo to. Jediné co mě dokázalo aspoň trochu
poveselit byli Frbuli. Šašci, klauni… Trvalo to dva dny a už jsme měli
zamluveného chlapíka z A’vigdors stanice v Rusku. Na naše první setkání si
pamatuju velmi přesně. Bylo hrozné horko, a když mi ho Martinka přivezla, náš
výraz se s BENÍKEM velmi shodoval. „Uff, to je horko“. Štěňátko tak „ošklivé“ až
bylo vlastně krásné! Věčně na zádech vyžadující drbání či jen kontakt. Ostatní
pejsci v pohodě. Povaha fantastická. Ihned po příjezdu domů věděl co a jak, jako
by se u nás narodil. Prostě pán domácnosti nahned :o) Byla to úžasná změna,
odreagování a hlavně způsob jak přijít na jiné myšlenky. Mezitím si Beník
omotával všechny naše přátele a nové zájemce o aussinky okolo drápku. Nikdo
neodolal, pár lidí se bránilo, aby stejně podlehli. Úplně něco jiného ve všem,
veškerý přístup, péče. Zjistil jsem, že mi to vyhovuje snad ještě víc jak aussík
(ale pššt, nikde to neříkám :-P). Jestli se říká, že si je pes podobný se svým
pánem, tak jsem konečně pochopil proč. Protože já a Beník. Do kopce oba funíme s
tempem přecpané želvy, z kopce je to parádička a občas si i poskočíme, doma máme
oblíbená místa jako postel nebo gauč, ale vždy nás spolehlivě dostane do pozoru
šustění papíru od šunky :-D Beník ještě může prohánět holky, já už to mám za
sebou :-D Je to takovej můj nově objevenej brácha :-D Charismatický, houževnatý
pes s vlastním názorem, který nezkazí žádnou srandu křížený s šaškem. Velmi brzy
jsme pochopili, že jeden frbul je málo. Navíc když se doma začaly objevovat
obojky s nějakejma kamínkama od Šwárovskího. To nikdy!!! Abych předtím Beníka
ochránil, musel jsem Martince pořídit vlastního frbula, konkrétněji frbulku. Tím
se začala psát nová, další kapitola Fallcat. Indiánské jména doplňují Italská,
mafiánská jména s typicky českými přezdívkami. S největší pravděpodobností i
BOBINKA bude obrazem své paničky, protože od vystoupení z bedničky u nás doma se
zastavila pouze párkrát, zbytek času tráví v pohybu. Jako je Jing a Jang, Black
and White. Tak je i Beník & Bobinka. Pomalý, trošku líný, absolutně
nefotogenický versus turbomyš, tryskáč a velká milovnice pejsků. Důkaz místo
slibů. Beník nikdy nikde neupadl, maximálně jednou mu ujela noha na schodech,
když chvátal do ložnice (bylo už pozdě v noci). Za to Bobinka letí z kopce s
výrazem pitbula nebo lva v říji, před ní se najednou (sám) objeví australák a je přesně vidět
jak v mikrosekundě se musí rozhodnout, zda doleva, nebo doprava. Neví! Takže
vyskočí do vzduchu. Samozřejmě srážka a kotrmelec. Australák se aspoň ohlédne,
co to bylo :-D Bobinka nadšená z kontaktu s pejskem se rozbíhá dál… :-D Vidíte
tam ten rozdíl? A takoví jsou frbuli obecně. Co kus to originál, co kus to
komediant. S přibývajícím věkem vítám nenáročnost tohoto plemene. Občasné
namazání nosíku a vytření kožních záhybů kolem nosu. Toť naše veškerá péče :o) a
jak jsou spokojení… Veškerý grooming probíhá v peřinách, takže nablýskané frbuly
máme nonstop :-D V letním období je dobré trochu ubrat na činnostech venku a
přizpůsobit se jim. Krátkolebá plemena obecně nejsou příliš hyper během veder.
Beník je stejný po celý rok. Obávám se, že Bobinku ani vedro nezastaví, ale i
tak je potřeba to mít na mysli. Obecně mají buldočci sem tam problémy s kůží
(alergie a tak), případně s měkkým patrem a zúženými dýchacími cestami, to ale
není naštěstí náš případ. Informovanost je dnes mnohem snazší a tak i chovatelé
se snaží o odchovy zdravých a veselých společníků. Pro nás buldočci jsou taková
černá (vlastně žíhaná) sluníčka. Kombinace australáčků a frbulů je stejně tak
bláznivá jako jsme my, ale určitě je to skvělé!
Jsme členové KFB Praha
...
Barevné kombinace při krytí...
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Krásně zpracované video o plemeni z USA - velmi doporučuji!!! (anglicky)
Původ:
Francie
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 3.11.2014
Použití: Společenský pes
KLASIFIKACE FCI: Společenská plemena. Malí molossoidní psi.
Bez pracovní zkoušky.
Krátký historický přehled
Jako ostatní molossové, pochází buldoček pravděpodobně z molossů z Epiru a říše
římské. Je příbuzný s buldoky z Velké Británie, se středověkými sarmatskými
mastify-alaunty, mastify a malými francouzskými molossoidními psy. Francouzský
buldoček, jak ho dnes známe, je výsledkem různého křížení, prováděného v
osmdesátých letech devatenáctého století nadšenými chovateli v chudších čtvrtích
Paříže. V té době byl buldoček psem nosičů z pařížské tržnice, řezníků a kočích,
avšak díky svému zvláštnímu vzhledu a povaze brzy našel cestu do lepší
společnosti a uměleckých kruhů.
Rychle si získával oblibu. První klub tohoto plemene byl založen roku 1880 v
Paříži. První zápisy pocházejí z roku 1885 a první standard byl sestaven v roce
1898; v roce, ve kterém francouzská Société Centrale Canine uznala francouzského
buldočka jako plemeno.
První jedinec tohoto plemene byl předveden na výstavě již roku 1887. Standard,
upravovaný v letech 1931, 1932 a 1948, byl přepracován v roce 1986 panem H. F.
Reantem, za spolupráce pana R. Triqueta (publikován FCI roku 1987), poté roku
1994 paní Violette Guillon (publikován FCI roku 1995) a v roce 2012 výborem
francouzského klubu pro buldočky (Club Bouledogue Francais).
Celkový vzhled
Typický malý molossoidní pes. Přes svou malou velikost silný, ve všech
proporcích krátký, podsaditý, kompaktní, krátkosrstý, s krátkým čenichem,
vztyčenýma ušima a přirozeně krátkým ocasem. Musí působit dojmem živého,
bystrého, velmi svalnatého zvířete, kompaktní stavby těla a pevné kostry. Žádný
znak nemá být ve srovnání s ostatními tak přehnaný, aby rušil celkovou harmonii
psa ve vzhledu a pohybu.
Důležité proporce
Délka těla – od ramenního kloubu k sedacímu hrbolu – je mírně větší než výška v
kohoutku.
Délka čenichové partie je asi 1/6 celkové délky hlavy.
Chování / Povaha
Družný, živý, hravý, majetnický a bystrý společenský pes.
Hlava
Hlava musí být silná, široká a kvadratická, krytá přiměřeným množstvím kůže,
tvořící symetrické záhyby a vrásky.
Mozková část
Lebka: Široká, téměř plochá mezi ušima, klenuté čelo. Vystupující nadočnicové
oblouky, oddělené zejména hlubokou brázdou mezi očima. Tato brázda nesmí
pokračovat na čele. Týlní hrbol je málo vyvinutý.
Stop: Výrazný.
Obličejová část
Hlava buldočka je charakteristická zkrácením horní čelisti a čenichu, stejně
jako mírným až středním sklonem nosu dozadu. Nosní houba je mírně obrácená
vzhůru („pršáček“).
Nosní houba: Černá, široká, ohrnutá, nosní dírky dobře otevřené a souměrné,
skloněné šikmo vzad. Sklon nosních dírek, stejně jako ohrnutí nosní houby musí
však umožňovat normální dýchání nosem.
Čenich: Velmi krátký, široký, se soustřednými symetrickými vráskami.
Pysky: Silné, volnější a černé. Horní pysk se setkává se spodním v jeho středu a
zcela kryje zuby. Z profilu je horní pysk skloněný a zaoblený. V klidu, pokud
není pes rozčilený, nesmí být vidět jazyk.
Čelisti / Zuby: Čelisti široké a silné. Spodní čelist je předsunutá před horní
čelistí a zvedá se vzhůru. Spodní řezáky jsou postaveny do oblouku. Čelist nesmí
vykazovat boční vychýlení či zkřivení. Mezera mezi řezáky horní a spodní čelisti
by neměla být přesně stanovena. Rozhodující je, aby na sebe horní a spodní pysk
doléhaly tak, aby zcela překrývaly zuby. Spodní řezáky stojí před horními
(předkus). Dostatečně vyvinuté řezáky a špičáky. Úplný chrup je žádoucí.
Líce: Dobře vyvinuté.
Oči: Dobře patrné, nápadné, s pozorným výrazem, hluboko uložené, dosti daleko od
nosu a uší, tmavě zbarvené, poměrně velké, kulaté; bez jakékoliv stopy bělma,
pokud se zvíře dívá přímo vpřed. Okraje očních víček musejí být černé.
Uši: Středně velké, u kořene široké a na špičce zaoblené. Na hlavě vysoko
posazené, ale ne příliš blízko u sebe, vzpřímené. Boltec je otevřen směrem
kupředu. Kůže musí být tenká a na pohmat měkká.
Krk
Krátký, silný, lehce klenutý, bez laloku, rozšiřuje se směrem k ramenům.
Trup
Horní linie: Postupně, ale ne přehnaně, stoupá směrem od kohoutku k bedrům.
Tento tvar – také zvaný kapří hřbet – je typický pro plemeno.
Hřbet: Široký a svalnatý, silný a pevný.
Bedra: Krátká, široká a klenutá.
Záď: Skloněná.
Hruď: Válcovitá a hluboká (dosahuje mírně pod lokty); velmi dobře klenutá žebra,
také zvaná „sudovitá“. Při pohledu zepředu hrudník široký a čtvercový.
Spodní linie a břicho: Vtažená, ale ne příliš.
Ocas
Přirozeně krátký, ideálně dlouhý tak, aby kryl řitní otvor, nízko nasazený,
spíše rovný, silný u kořene a zužující se ke konci. Je povolen zalomený,
zlomený, stočený nebo relativně dlouhý ocas, nepřesahující hlezno. Ocas je nízko
nesen. Dokonce ani v pohybu by se neměl zvedat nad vodorovnou linii.
Hrudní končetiny
Celkový vzhled: Hrudní končetiny při pohledu ze strany i zepředu rovné.
Plece: Šikmé.
Nadloktí: Krátká, silná, svalnatá, mírně zakřivená.
Lokty: Pevně přiléhající k tělu, bez vybočení.
Předloktí: Krátká, rovná a svalnatá.
Zápěstí: Pevná a krátká.
Nadprstí: Krátká a při pohledu ze strany mírně šikmá.
Tlapky: Okrouhlé, kompaktní, malé, takzvané „kočičí tlapky“, mírně vybočené.
Prsty sevřené, drápy krátké, silné a černé.
Pánevní končetiny
Celkový vzhled: Pánevní končetiny jsou silné a svalnaté, poněkud delší než
hrudní, čímž se zvedá záď psa. Při pohledu ze strany i zezadu rovné.
Stehna: Dobře osvalená, pevná.
Hlezna: Pevná, nízko položená, ani příliš zaúhlená, ani strmá.
Nadprstí: Krátká.
Tlapky: Okrouhlé, kompaktní, nevybočují ani dovnitř, ani ven.
Chody / pohyb
Při pohledu zepředu nebo ze strany se končetiny pohybují souběžně se střední
rovinou těla. Volný, energický a plynulý pohyb.
Kůže
Pevná.
Osrstění
Srst: Krátká, přilehlá, lesklá a měkká, bez podsady.
Zbarvení: Plavá, žíhaná, s bílými skvrnami nebo bez nich.
Jednobarevné osrstění:
Žíhané: Plavá srst s příčným tmavým žíháním, vytvářejícím efekt „tygrování“;
silné žíhání nesmí zcela zakrývat základní plavou barvu. Může se vyskytovat
černá maska. Přítomnost menších bílých skvrn je přípustná.
Plavé: Jednobarevná srst, od světle plavé po tmavě plavou, někdy světlejší na
skloněných partiích těla, s černou maskou nebo bez ní. Zbarvení s maskou se dává
přednost. Přítomnost menších bílých skvrn je přípustná.
Skvrnité osrstění:
Žíhané se středními nebo velkými bílými skvrnami: Takzvané „strakoš“. Skvrny
jsou pravidelně rozmístěny po celém těle psa. Několik skvrn na kůži je
přípustných.
Plavé se středními nebo velkými bílými skvrnami: Takzvané „plavá s bílou“.
Skvrny jsou pravidelně rozmístěny po celém těle psa. Několik skvrn na kůži je
přípustných. Nosní houba je u všech zbarvení vždy černá, nikdy ne hnědá nebo
modrá. Celobílí jedinci, za předpokladu, že mají okraje očních víček a nos
černý, jsou přípustní, ale pro chov nežádoucí z důvodu rizika hluchoty.
Velikost a váha
Výška v kohoutku:
Psi: 27-35 cm.
Feny: 24-32 cm.
Odchylka 1 cm nahoru či dolů je tolerována.
Váha:
Psi: 9-14 kg.
Feny: 8-13 kg.
Váha 500 g nad horní hranicí je tolerována u typických jedinců.
Vady
Každá odchylka od výše uvedených bodů by měla být považována za vadu, která by
měla být penalizována podle své závažnosti a důsledků na zdraví a pohodu psa.
Silně tečkovaná bílá srst u žíhaných strakošů.
Silně žlutě tečkovaná bílá srst u plavých s bílou.
U plavého zbarvení výrazný černý „úhoří“ pruh podél páteře.
Bílé ponožky u žíhaného a plavého zbarvení.
Světlé drápy.
Těžké vady
Přehnaný typ, přehnané plemenné znaky.
Čenich příliš dlouhý nebo příliš krátký.
Jazyk viditelný při zavřené tlamě.
Světlé, dravčí oči.
Vodorovná horní linie od kohoutku po bedra.
Přílišná ztráta pigmentu pysků, nosní houby a očních víček, jejichž okraje by
nikdy neměly být zcela depigmentované.
Klešťový skus.
Vylučující vady
Agresivita nebo bázlivost.
Každý jedinec jasně vykazující fyzické nebo povahové abnormality musí být
diskvalifikován.
Nedostatek typu: nedostatek charakteristických znaků, který má za následek, že
pes celkově nevypadá jako ostatní jedinci téhož plemene.
Zcela uzavřené nosní dírky.
Zkřivení nebo boční vychýlení čelisti, což má za následek trvale viditelný
jazyk.
Dolní řezáky postavené za horními řezáky.
Při zavřené tlamě trvale viditelné špičáky.
Různobarevné oči.
Nosní houba jiné barvy než černé.
Uši nejsou neseny vzpřímeně.
Bezocasost nebo ocas zanořený do zádi.
Paspárky na pánevních končetinách.
Obrácená hlezna.
Dlouhá, hrubá, nebo příliš měkká „vlněná“ srst.
Zbarvení srsti, které není v souladu s tím, co předepisuje standard, zvláště
černé, černé se žlutými znaky a všechny zředěné (dilutované) odstíny černé, s
nebo bez bílých skvrn.
Velikost a váha mimo rozmezí dané standardem.
Dýchací obtíže.
Hluchota.
Poznámka
Psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.
Pouze psi zdraví a schopní plnit funkce, pro které byli vyšlechtěni a jejichž
morfologie je typická pro plemeno, mohou být použiti k chovu.