Do odvráceného kraje Francie jsme vyrazili z jediného důvodu. Jeli jsme s Dollynkou za ženichem…

Celá tato akce byla velmi rychlá, neb Dollynky hárání přišlo z nenadání a navíc průběh nebyl úplně korektní.
Pondělní dopoledne se odvíjelo běžně - pracovně, až hovor od veterináře, který volal výsledky progesteronu nás postavil na úplně jinou úroveň… Jeho slova, jestli už startujeme auto, že máme nejvyšší čas nás lehce znepokojili, počítali jsme s odjezdem tak ve středu… Čili další "hurá" akce před námi… V práci vše zajistit, fofrem domu, obstarat pejsky, pobalit nějaké věci s sebou a hlavně všechny potřebné dokumenty. Dollynka nás sledovala a zřejmě si myslela něco o magorech :-D Nicméně v 19:00 jsme opouštěli naše obydlí vstříc novému dobrodružství…
Cesta byla komplet jen po dálnici, snad posledních 5 km bylo po normální silnici. Jenže v 02:00 se začala dostavovat únava - po dnu v práci, stresu, balení jsem to nemohl oddalovat a raději jsme na dvě hodinky zastavili a dali odpočinout očím. Asi už stárnu, dřív bych to dal bez spánku :-D I tak jsme měli spočítáno, že na místo určení dojedeme dopoledne a hned se pokusíme o krytí. Nebudu to protahovat, dálnice všude stejná - krásná… Co se týče srovnání s našima tak bezpochyby… Má dráhá polovička měla veškerý itinerář nachystaný, čili jsme 1.400km dali bez GPS bez jediného bloudění :o)))) Po jedenácté hodině dopoledne kotvíme na druhém konci Francie a únava nás opouští. Adrenalin s námi cloumá… "snad jsme nepřijeli pozdě, to by mě vážně nas…štvalo"… Po přivítání s místními jsme šli rovnou do akce - no my tak úplně ne. A ani chudák Dollynka toho tolik nestihla… jakmile začala rozvlňovat své ladné tělo na romatickou předehru byla chycena do spáru předních končetin fešáka Fistona (VÍCE ZDE). Ten na nic nečekal a chopil se své práce precizně. Do půl minuty bylo hotovo… Bez jediného pípnutí, vše krásné…. UUUUUUUFFFFF. "Můžeme vyrazit zpět, máme splněno" žertoval jsem trochu trapně. Vše ze mě spadlo a byl jsem schopnej usnout i ve stoje… Spokojeni s výsledkem jsme se nechali ubytovat a šli dospat noc… Večerní procházka v nedalekém přístavním městě přišla vhod, stejně jako výborná pizza k večeři. Pár fotek na památku z kraje tak moooooc vzdáleného a mohli jsme se vrátit zpět. V programu bylo brzské ranní vstávání, překrytí a dlouhá cesta zpět! Díky Bohu a snad i paní Štěstěně šlo vše jako na drátkách… Ranní krytí v rose mělo svou romantiku, cesta až na občasný déšť utíkala hned veseleji (kor když u nás doma vládlo tropické počasí které nesnáším a kor ještě na cestování). Plánovaná návštěva Paříže a hlavně Eifelovi věže vypadala všelijak. Mraky honící se všude okolo nás nenechávali v klidu… Navíc absence GPS navigace se v centru Paříže mohla zdát fatální… nakonec jsme bez jediného otáčení spatřili onu nádheru přímo před námi, jako by tam vyrostla… už to byla sranda… Sice nám lehce pršelo ale pár obrázků na památku jsme si přesto udělali a mohli pokračovat dál domu… Velmi překvapivě se nám povedlo najít i cestu ven z Paříže a začala opět vydatněji pršet… Uff, zvládli jsme to… Cesta ubíhala podle plánu až na malý moment, kdy jsem myslel, že jsem usnul, na dálnici ve 140km/h rychlosti se hned vedle nás přehnal vlak! Koukám na tachometr jestli vůbec jedeme, pak jestli se mi to nezdá a až poté jsme poznali TGV, které si to upalovalo vesele okolo 190km/h - příště jedu vlakem!!! :o) Po půlnoci uleháme doma do postele s myšlenkou, zdali pak se to opravdu povedlo… dovíme se za měsíc :o)