MVP Sivac + MVP Niš (SRB)

12. + 13.5.2012

To, že si letos uděláme výlet na jih, bylo velmi dlouho dopředu známé. Na naše mladé holky se nám hodil šampionát, aby nemusely jezdit v jedné třídě a navíc jsme si vyzvedli našeho Samíka, který v Srbsku trávil svou dovolenou :o) Abychom nejeli s poloprázdným autem, nabídli jsme našim blízkým přátelům, zda by neměli zájem o to, poslat s námi nějakého chlupáče. A nakonec z toho byla výprava s velkým M, bo naše složení bylo: Martin, Martina a pejsci, Michelle, Mailo, Monty (shih tzu), Miki (bígl) a Moje Malá (Babynka :o)).

Cesta přes Bratislavu, Budapešť, Szeged do Sivacu byla celá po dálnici a až posledních 25 km bylo Srbským venkovem. A to opravdu skutečným venkovem, kde se život zastavil někde okolo 80.let. Po příjezdu do menšího města, nebo větší vesničky Sivac nebyl problém směnit eura za dináry, ale najít někoho kdo by nám anglicky pověděl, kde se můžeme ubytovat už byl větší problém. Naštěstí lidé, ač neuměli anglicky byli velmi milí a snažili se. Nakonec se našla v Sivacu učitelka angličtiny, shodou okolností vlastnící penzionek asi 3 kilometry od stadionu, kde se měla konat výstava. Počasí nás nešetřilo a horko bylo všude. Ubytovali jsme se a zaopatřili pejsky. Dospali jsme cestu a vyrazili na obhlídku Sivacu, kde jsme poobědvali, pořádně si prohlídli stadion, vzali pejsky na procházku a šli jsme zase spát před výstavou.

Ráno nebylo kam spěchat a po snídani jsme byli za pár minut na stadionu. Stan proti sluníčku byl výborný nápad, ale horko bylo nesnesitelné. Pět minut na slunci znamenalo měnit úplně mokrou košili. Hlavně jsme dávali pozor na pejsky, aby byli stále ve stínu s miskou vody a dělali co nejméně aktivit v tomto šíleném vedru. Jako první šli na řadu aussinky u domácího rozhodčího Rale Čekiče. Ten viděl poprvé červeného trikolorního psa, ale odhalil kvality Maila a bez problémů zadal CAC, CACIB :o) Mailo měl splněno, další CACIB z další země byl doma :o) Další šla Michellka, která padla panu rozhodčímu do oka. Stále vychvaloval kompaktnost, hezký pohyb. CAC. Babynka asi nebyla šálek kávy pana rozhodčího, ale líbil se mu též pohyb. O CACIB měl pan rozhodčí brzy jasno. Po jednom společném kolečku vítězí Michellka! A pak že to nepůjde... Vyměnil jsem Babynku za Maila a už jsme běželi o BOB, který po jednom kolečku vybojovala zase Michellka. Měl jsem velkou radost za Martinu, která mi snad už konečně dá za pravdu :o) Naše věčná dorostenka má na své druhé výstavě v životě svůj první CACIB a první BOB! Wow. Tolik času na radování zase nebylo neb jsme museli vystavit ještě dva naše svěřence. Poté přišli na řadu bíglové a mezi nimi i Miki. Konkurenci měl jak v místních flekáčích tak i v chorvatské šampionce. Bígly posuzoval místní specialista na lovecká plemena a tak hlavní doménou rozhodování byl pohyb. Mikimu se dařilo a po počátečním malém zlobení si vyběhal CAC, CACIB. V konkurenci o BOB byla pro pana rozhodčího o chlup lepší šampionka a tak pro Mikiho "zbyl" titul BOS. Měli jsme radost, že i Miki si rozjel Srbského šampiona, neb pan rozhodčí se nerozpakoval se známkou VD. Stále panovalo příšerné vedro a po posuzování bíglů byla košile durch mokrá. To už se ale chystal náš poslední člen výpravy šicák Monty. Slabý větřík sice nepřál k česání, ale bylo to jediné co nás drželo při životě. Monty se předváděl poprvé s někým jiným než se svou majitelkou Marcelou a šlo mu to náramně. Respektive nečinilo mu to problém a tak prohlídka zubů, řádné prošahání od rozhodčího i jeho kolegy hospitanta nebyl vůbec problém a Monty si vysloužil tituly v pořadí CAC, CACIB a BOB. Tím se jako první člen skupinky stal šampionem Srbska, neboť se jako jediný vystavoval ve třídě šampionů :o) Uff, měli jsme hotovo a výsledky byly super, malá chvilka oddechu a už mohla začít příprava do závěrečného kruhu. Pořadatelé si byli vědomi neskutečného horka a tak dopředu hlásali ať jsou všichni včas nachystaní, že se závěrečky nebudou protahovat. O tom jsme se mohli přesvědčit v soutěžích párů, chovatelských skupin, štěňátek a juniorů. Vše šlo jako na drátkách a tak mohla naběhnout i Mišel o nejlepšího jedince FCI 1. Martina při shlédnutí posuzování německých ovčáků měla o vítězi FCI 1 jasno, já byl v tomto skeptičtější a věděl jsem, že mám v Mišelce oporu. Ta zvuk z reproduktoru, který stál vedle nás, úplně ignorovala. I horko, při kterém se většina psů spíše ploužila, zvládla a do pohybu dala vše. Elegance, ladnost a plynulost, no prostě radost pohledět. Když pan rozhodčí vybral na třetí místo bílého švýcarského ovčáka, na druhé místo překrásného briarda, začal jsem velmi lehce pochybovat, zda pan rozhodčí nezapomněl na naší maličkou, neb něm.ovčáci se zde většinou umisťují, ale trvalo to pár vteřin, než pan rozhodčí vyhlásil jako vítěze FCI 1 - Australijski ovčárek. No, nebudu kecat, byl to opravdu silný moment, který i teď při psaní reportu u mě vzbuzuje husí kůži. Náš Mišáček na své teprve druhé výstavě urvala pro sebe tituly CAC, CACIB, BOB a BEST IN GROUP! A to to neměla vůbec snadné. Byl jsem opravdu moc rád, že se panu rozhodčímu natolik zalíbila a ocenil její kvality takovýmito tituly. Měl jsem nepopsatelnou radost, hlavně kvůli Martině, která nějakým záhadným způsobem Mišelce na vyšší tituly moc nevěří a já vím, že to nejsou zdaleka tituly poslední! Adrenalin by se dal krájet a házet do kýblů. Desítky fotek v euforii skákali do foťáku a Mišáček se na bedně cítila jako doma… :o) Však si to Mišelko ještě někdy určitě vyzkoušíš, slibuji! Radost neustupovala a už se chystal do velmi početné deváté skupiny Monty. Ten se na bednu bohužel nevešel, ale výkon předvedl takřka profesionální (stejně jako má drahá polovička :o)). Titul Best In Show vybírala místní uznávaná rozhodčí - starší dáma, která měla jasno. O titul BIS se bude jen a pouze běhat. Velcí, malí, chlupatí i krátkosrstý se dali do pohybu a během chvilky vzniklo - jak já tomu s oblibou říkám - hromadné venčení v závěrečném kruhu. Ne, že by se pejsci venčili, ale každý běhal jinak, spousta psů se překrývala, ale naštěstí to všichni vítězové BIG zvládli a přežili a první tři místa si rozebrali zřejmě místní borci, neb komentátor věděl, například, že handlerka 3.BIS - zlatého retrívra je místní profesionální handlerka, že majitel res.BISového středního knírače je pan doktor ze Sivacu a podobně :o))). BIS získal přesladký francouzský buldoček :o)  Výstava v Sivacu byla za námi a to velmi úspěšně. Počasí vyzývalo k tomu jít se vyvalit někam pod strom k vodě a "nechat se sežrat mouchama", proto mě náš plán na tento den mírně nenechával v klidu. Po důkladném vyvětrání našeho Fíka (rozuměj Ford Focus), dostatečném venčení všech pejsků a vzorném naskládání všech věcí do auta jsme vyrazili směr Novi Sad, který se už rok vyvaluje náš Samík.

Roční dovolenou u naší skvělé kamarádky Danky Dubajic si Sam určitě užil dosyta, neb se tam choval jako doma. A mezi ostatními "domorodci" byste ho nepoznali :o) My byli královsky pohoštěni výborným "lunchem" v podobě čerstvých baget, domácích rajčátek, parmezánem a s bazalkou zapečenými do křupava. Po parném dnu to bylo opravdu osvěžující a nasycující. S ledovou kolou a eiscoffee v báječné společnosti to nemělo chybu. I počasí se k večeru umoudřilo a už bylo asi jen 30 stupňů :-D Bohužel jsme měli před sebou ještě ten den cestu do Niše, který leží 300km dál na jih, jinak bysme u Danky a jejího manžela vydrželi klábosit do dnes :-D Padla tma a my, posilněni na cestou, vybaveni návodem kudy kam vyrazili směr Niš. Teď už i se Samíkem :o) Cesta ubíhala krásně. Provoz nebyl téměř žádný a tak těsně po půlnoci jsme dorazili do Niše, kde nás čekala Danky kamarádka Milena. Velmi hodná paní, která nám pomohla s ubytováním a slíbila nás ráno vyzvednout a dovézt na výstavu, což jsme uvítali neb v noci uprostřed cizího města, no prostě jsme vůbec neměli tucha, kde jsme a po vyvenčení a sprše jsme padli za vlast i na těch pár hodin. Danka nás varovala, že se má velmi ochladit, což jsem hlavně já slyšel velmi rád.

V neděli se vyplnilo vše. Milena nás vyzvedla a dovedla přímo k našim kruhům, pomohla nám s přejímkou a po celý den nám byla oporou, za což jí patří obrovský díky! I Danka měla pravdu, z nedýchatelného parna bylo v neděli krásných 15 stupňů a v parku, kde se konala výstava vanul příjemný větřík. Zde na CACIB Niš se sešla konkurence o poznání větší než v Sivacu i přesto jsme byli odhodlaní nedat kůži zadarmo a pokud možno dojet co nejvíce šampionátů :o) Začal bígl Miki, který své mladší konkurenty tentokrát sfoukl. Bez většího rozhodování pan rozhodčí ukázal na nejlepšího bígla - Mikiho. Ten na své třetí výstavě v životě získal CAC, CACIB, BOB a stal se Srbským šampionem :o) Uff, radost veliká, ale ještě spousta událostí před námi… Další na řadě bylo naše australské trio, které mělo kruh odstrčený mimo veškerého dění. No kdo někdy viděl posuzování německých ovčáků asi rychle pochopí. Je potřeba spousta prostoru jak pro psy v pohybu, tak i pro double-handlery běhajíc a křičejíc kolem kruhu. Německých ovčáků bylo opět požehnaně a opět vyhrál nádherný, silný pes a další favorit na vítěze FCI 1. Naši australáčci nastoupili v pořadí Mailo, ten se panu rozhodčímu líbil, dokonce i barvu znal, ale zdál se mu poněkud malý. Valil jsem oči, neb Mailova akorátní figura je jeho velké plus. Naštěstí prošel a vše ostatní už bylo v pořádku :-D. sMailík tedy CAC, CACIB a nový Srbský šampion. Plus dva další CACIBy z další země na Interšampiona. Mailo se tak ve svých 20ti měsících stal Multišampionem. Obdivuhodné! Pak šla na řadu Michelle. Světe div se, taky měla vše v pořádku, ale zdála se poněkud malá. No CAC dostala a šampiona si taky dokončila, což bylo hlavní. Jako poslední nastupovala Baby a já byl zvědavý jestli i ta bude malá, nebo jestli bude vadit něco jiného. Díkybohu Baby měla prý správnou velikost, v duchu jsem si říkal, no větší než Baby jsou už jen koně a vrata do dvora, ale budiž. CAC a další Srbský šampion byl doma. O CACIB měl pan rozhodčí relativně rychle jasno, tentokrát Baby vítězně. O BOB jsme si dali jedno kolečko, ale i titul vítěze plemene si odnesla Babynka. Měli jsme radost ze získaných titulů a potažmo i za názor rozhodčího jsme byli rádi. Zřejmě už neplatí, že se na jihu rozdávají tituly zadarmo a je třeba s tím počítat :o) Monty šel na řadu jako poslední a tentokrát měl konkurenci více než exkluzivní. Psi z Mexika, import z Thajska a další domorodci. Monťák se opět prezentoval skvěle a pan rozhodčí se dlouho rozmýšlel zda zadat CACIB Montymu nebo dospělému šampionovi z Mexika. Nakonec z toho byl pro Montyho CAC, res.CACIB. Uff. Šampion z Mexika byl opravdu překrásný a jak jsme se posléze dověděli, je tu na "dovolené" která skončí po světové výstavě v Rakousku. Dnes už vím, že Montyho porazil pes, co na světovce dostal tituly CAC, CACIB, Světový vítěz a BOB. No řekněte, to není žádná ostuda! To už se ale schylovalo k odstartování závěreček. Úvodní ceremoniál a soutěže dorostů a juniorů byli tentokrát bez naší účasti, neb jsme měli pouze dospěláky. Po letmém zhlednutí katalogu jsem očekával v FCI 1 slušnou účast. Pomýšlet si na bednu bylo dosti troufalé, ale přesto jsem doufal. Hlavně pokud bysme se s Baby na bednu nevešli nic by se nedělo. Je to "sport" :o) Po nástupu FCI 1 mi padla brada, všichni vítězové plemene BOB z FCI 1 počkali a nastoupili. Mezi nimi krásný něm.ovčáci v obou varietách, kolie s profesionálním handlerem, úchvatný Puli s dredatou srstí až na zem. Babynka byla ale vzorná, stála jako panenka, nespustila ze mě oko ani na půl vteřiny, ouška nonstop nastražená a běhala jako z praku. No toto počasí nám vyhovuje jak na agilitách tak i v kruhu. Víc jsme udělat nemohli. Po vyhlášení třetího místa pro belgického ovčáka a po umístění nádherného Puliho na místě druhém to ze mě všechno spadlo. Vítěz bude buď kolie nebo konečně NO, jak mi stále tvrdila Martina. Začal jsem Babynku slovně chlácholit, že je moc šikovná a pro mě stejně nejkrásnější když v tu chvíli byl vyhlášen vítěz FCI 1 - Australijski ovčárek! :-O Nic, absolutní tma! Babynka se nenechala zahanbit svou "sestřičkou" ze včera a taky vyhupsla na stupínek nejvyšší v celé FCI 1! Až po focení a vycházení z kruhu mi to vše docházelo. Někdo na takové výsledky čeká celý život a nám se to povedlo během jediného víkendu dvakrát! A na obě naše postelové holčičky! Nepopsatelné, to se musí zažít! Slza byla, ale času moc nezbývalo neb v FCI 6 se ukázal Miki a já jen valil oči kolik psů do této skupiny nastupovalo. Honičů v Srbsku je skutečně hodně a jsou populární, což dokazuje i vítěz - Srbský honič krátkosrstý. Miki se na bednu nevešel, ale rozhodně jsme my i majitelka byli spokojení z šampionátu i z CACIBů na Interšampiona. Na Best In Show nastoupilo 10 vítězů skupin opravdu výborných kvalit. Mexický šampion šicu nemohl chybět! Babynka se prezentovala opět skvěle. Tady jsem si ani nejmenší naděje nedělal a snažil jsem si to víc užít a hezky prezentovat mé milované plemeno a milovanou holčičku. 3.BIS šicu z Mexika byl můj favorit, ale za bednu byl rád. Res.BIS pro nádherného staforda a BIS získal rotvajler. Já byl i tak nadšen, že jsem musel se svým (tlustějším) oválným obličejem působit jako zaseknutý smailík, ale opravdu to stálo za to! Maximálně spokojení, jsme se zbalili a vyrazili zpět. V plánu jsme měli nocovat u maďarských hranic, ale nabuzeni úspěchy, nabiti zážitky jsme pokračovali dál a dál až jsem nakonec zavelel, že dojedem až domů. 1.300km v zátahu se zdálo opravdu dost, kor když za námi byl nepříliš vydatný spánek a celý den na výstavě. Ale jako výzva to působilo skvěle. Povedly se výsledky, naše holky zářily jako hvězdy na nebi, tak jsme to zkusili a o půlnoci jsme předávali Montyho spokojené majitelce v Brně :o) Pak ještě zastávka se sMailíkem a s Mikim a hurá domů. Před šestou ráno jsme padli v bezvědomí do postelí. Uff… Náročné to sice bylo, ale vskutku to stálo za to! Děkujeme moc všem, kdo nám pomáhali a fandili a největší díky patří asi mé manželce Martině, která skoro vše plánovala a byla skutečnou oporou a taky našemu Fíčkovi, kterej nás po počátečních nedorozumění nenechal ve štychu a 3 tisíce kilometrů spolkl jako malinu :o)

KOMPLETNÍ GALERKA Z NAŠÍ VELEÚSPĚŠNÉ VÝPRAVY ZDE

Naši přátelé byli taky velmi úspěšní i na jiných výstavách: www.meadowville.cz , www.beagle-tergy.cz , www.konepsikocky.cz , www.beagleteam.eu , www.tolugo.com