FALLCAT beagles & aussie

2x CACIB Cetinje (MNE) + 2x CACIB+CAC Sarajevo (BiH)

17.-22.7.2015

Letošní výprava na JIH byla jiná, byla úplně jiná. Opět se povedl interval 3 let. 2009 moje „poprvé“, 2012 ještě lepší s vlastní rodinou a 2015 opět lepší, poprvé s odchovancem, jenže……….

Začalo to velmi nevinně, měl jsem jet s Martinem a Ráďou jen jako „spoluzavazadlo“. Přihlásil jsem si jedny z nejhodnějších pejsků, tedy Chilliho a Sexinku, a začal se těšit. Ale… Ráďa nedostala volno a tak se začalo schylovat jen k pánské jízdě a to nakonec ještě s naším autem. No uvidíme. Máme vše připraveno, přihlášeno, zjištěno, nemůže nás nic rozhodit a tak vyrážíme.
Snopoušovy – Sarajevo (1.100km) už tady se začal rýsovat problém… Na bosenských hranicích mě nachytali, zelená karta skončila před 14 dny :-( okej, 35 EUR navíc ještě unesu. Už se začínalo stupňovat horko a na slunci dosahovalo nechutných 45 stupňů…. a to byl začátek! Po vjezdu do Bosny mi navigace dala sbohem, protože silnici, po které jsme jeli, neznala, no výborně… Avšak nejsme kluci hloupí a do Sarajeva jeli dle šipek, to nebyl takový problém, ale hledat „výstaviště“ a ubytování v hlavním městě bez navigace už byl trochu oříšek, naštěstí jsme ale obě podstatné věci měli na dosah hlavní silnice, uff. To už jsme se ale regulérně grilovali. Výheň, žádný stín. Chvátali jsme se ubytovat a hlavně ubytovat a ochladit pejsky, ti to brali dost statečně zatím :-) Slíbené ubytko sice nemělo wifi jak slibovali na webu, ani klimatizaci, nicméně umístění našeho apartmánu bylo tak dokonalé, že nám tam ani minutu za den nesvítilo sluníčko a tak byl na pokoji příjemný chládek. Uff. Zaopatříme pejsky a jdeme to dospat. Večer měla začít první výstava (CAC), jediná národka z našeho výletu. Na webu psali od 18:00 přejímka, a od 21:00 po skončení klubových výstav se mělo začít posuzovat. Jelikož jsme kluci chytří a mělo jsme to tam cca 6 minut jízdy, vyrazili jsme vyřídit vše na šestou večer bez pejsků. To se povedlo a ještě jsme se stačili najíst. Dorazili jsme s pejskama na devátou a vše si krásně nachystali s pocitem, jak super nám to vyšlo, že tu nemusíme čekat jako jiní :-) Auto jsme měli kousek od kruhů, pejsky ubytované a čekali jsme až skončí klubové výstavy. 22 hodin, nic. 23 hodin, nic :-/ naše nadšení nemilosrdně vyprchalo a ještě jsme sledovali bouřku ženoucí se přímo na nás. Naštěstí zabouřilo, spadly dvě obří kapky a bylo po dešti. 23:30 vypadá, že se může začít…
CAC Sarajevo: Rozhodčí Boris Chapiro z Francie. 7 AUO, konkurenci našim aussinkám dělali ještě psi z Maďarska a Polska. Přesto naše výsledky byly skvělé. Chilli CAC a Sexinka se líbila ještě víc. Junior CAC (obdoba CAJC), Junior BOB (obdoba našeho nového Best Of Junior) a ve finále i BOS – nejlepší z opačného pohlaví :-) A to jí bylo teprve 9 měsíců a jeden den!!! :-) Další „kouzla“ nočních výstav jsme si nechali ujít, přeci jen jsme byli ještě dost unavení a nic nám neuteklo. O to více svěží jsme byli na druhý den. Sice bylo takové horko, že jsme toho moc netvořili, ale obědy a vůbec jídlo obecně bylo skvělé. Když jsem si uvědomil, že jsme v „nějaké“ Bosně, tak jsem byl vážně překvapen. Taková pohodová dovolená, vypadalo to…
CACIB Sarajevo: Rozhodčí Bo Skalin ze Švédska. Večer stejný scénář s výstavou, až na výjimku, že klubovky už nebyly a tak jsme nečekali 2,5 hodiny, ale jen hodinu :-D Měli jsme nachystáno a opět jsme šli na začátku posuzování. Pan rozhodčí byl podstatně důkladnější než den předtím. Sám chovatel kolií a kníračů a bylo znát, že mu zásadní věci neunikaly. Ani chlupy nic neschovaly. Ještě, že my jsme vezli téměř naháče, na kterých je vše vidět. My se za nic nestydíme. Chilli postoupil o stupínek výše a získal CAC, res.CACIB. Vítěz BOB z prvního dne dopadl nejhůře :-) i takové můžou být výstavy. Sexince se diktoval nádherný posudek, Junior CAC a Junior BOB s pořadovým číslem 2 jsme získali s úsměvem. O titul BOB se dosti běhalo, dosti porovnávalo. Pan Skalin si to ale zamířil rovnou k nám… OMG!!! Sexince 9 měsíců a dva dny!!! A má první BOB!!! V konkurenci psů z Maďarska, Polska, našeho Chilliho a Ginger. Wow!!! Tak to jsme už rozhodně čekat museli. Moc jsem se radoval… Od malinka vím, že Sexik mi splní spousty snů a tak se děje už delší dobu… Čekání jsme si zkrátili seznámením se s partou jiných Čechů, kteří opanovali desátou skupinu chrtů a jejich parta byla už bohatší o titul nejvyšší – BIS z CAC Sarajevo :-) Vůbec jsem netušil, kdo bude závěrečky posuzovat, ale to bylo jedno. Vše potřebné jsme ze dvou třetin měli splněné a k tomu navíc BOS a BOB na tu nejmenší, nejmladší, nejsladší… :-) Nakonec FCI skupinu I přišla posuzovat paní Natalija Skalin, manželka rozhodčího z kruhu :-) Konkurence nebyla tak kvantitativní jako bývá u nás, ale kvalita border colie, honáka, šeltie či welshcorgiů bylo možná vyšší než u nás. Snad jen bobtaila jsem věřil, že hravě porazíme, ale místa ve skupině byly jen 3!!! :-( No každopádně trénink skvělej, Sexik vzorná, místy až moc happy, ale já to na ní mám rád a bylo tu pořadí. 3.místo Welshcorgi, krásný… To už se tam nevejdeme, byl jsem si téměř jistý, ale 2.místo a reserve BEST IN GROUP Australian Shepherd… no to si dělá pr*el… Heeeej. Nemůžu tomu věřit. Moje maličká. Prolítl mi hlavou celý její život, od narození až do teď. Sexík se na mě usmála a hopla na bednu. Měl jsem honičku se slzami... :-D První místo dokonalá border colie! Já jsem nadšen…! Soutěž o BIS Junior je velké maso… cca 40 plemen, dost z nich s handlery na vysoké úrovni. Sexinka mezi nima jako kuřátko. Posuzovat přišel Petru Muntean a začal s užším výběrem. POSTUPUJEME!!! Koukám, že nás je rázem jen 6! Detailní posouzení, pohyb up and down a kolečko. Sexy jede jako profík. Mám radost, vážně jo, výsledek nehraje roli. Na bednu jsme se nevešli, ale i tak jsem nadšenej, že jsme postoupili. Můžeme se jet odměnit něčím dobrým k snědku a spinkat… Zítra nás čeká poslední den, ten nejdůležitější… a ještě s přísným rozhodčím…
Sbor rozhodčích a Sexinky dosud největší úspěch :o)
CACIB Sarajevo II: Rozhodčí Petru Muntean z Rumunska. Opět stejné jako předešlé dny, tentokrát jsme byli připraveni ještě lépe. Výstavní kruh se nám změnil na takovou mini-nudli, ale bojovali jsme… Prvním šampionem Bosny i Hercegoviny se ziskem CACe stal Chilli! Jupííí!! Mise se začíná plnit. Další jde Sexík, i ona s přehledem plní Junior šampiona. Huraaaa…. Ani Martin sem nejel zbytečně :-) BOB tentokrát opět polský šampion. My nadmíru spokojeni jdeme hned vyřizovat papíry než se tam udělá fronta… Poučen z let minulých jsem věděl přesně, co dělám a než odbavili v kanceláři mě, fronta začala nabírat slušných rozměrů. My se sbalili a mastili spát před dlouhou cestou do Černé hory…
Cesta do Montenegra: Vyjeli jsme brzy ráno kvůli vedru, v horách bylo nádherně, příjemně. Viděli jsme úchvatné Pivske jezero, vyvenčili, vyfotili a pokračovali. Cesta se začala zužovat a najednou koukám, že jedeme po polní cestě, široké na jedno auto, ale za námi turisti v audině. Přesto kontroluji navigaci, zda si z nás nedělá…..srandičky :-D Jedeme dobře. OK, naše průměrná rychlost se pohybovala mezi 20-40km/h. Najednou před námi hranice. Bylo to nad řekou, vedle skály. Pohled sice krásný, fronta už méně… Začíná se zase oteplovat :-/ Po hodině čekání vjíždíme do Černé hory. Jako ve filmu Na vlastní nebezpečí. Přejíždíme most, na kterém si začínám vyčítat každé kilo navíc. Naštěstí dobré. Další země a začínám si myslet, že se na mě domluvili. Za celá léta a desítky tisíc kilometrů po celé Evropě jsem objel bez jediné kontroly Zelené karty a tady jí zas chtěli vidět!!! :-( Bosenská náhrada nestačila, takže dalších 15 EUR. To už je za mou debilitu dohromady 50 EUR. No můžu nadávat jen sobě… Pokračujeme přes krásné hory. Panoramata jako z pohádky :-D Stále více se otepluje :-/ Ukazatel u benzínky ukazuje 40 stupňů!!! 40 ve stínu... :-( Klimatizace jede na plný výkon, abysme přežili. Po dalších dvou hodinách dorážíme do Cetinje, místa konání dalších našich plánovaných výstav. Park, kde se bude výstava konat nacházíme snadno. Teď už jen to ubytování... Po chvilce hledání a oslovování domorodců zjišťujeme, že bydlíme 11km za městem v horách. Ubytování jsme našli. Měli jsme pro sebe celý dvoupatrový domeček :-) Auto hned před ním. Prostor pro venčení krásný. Pejsci rázem ožili a i přes vedro si začali hrát. Byli jsme spokojeni. Ale... přesto, že i tady bylo slíbené wi-fi po celém areálu, tak se konalo velké NIC. Páni domácí byli tak hodní, že nám pro komunikaci s domovem poskytli bezplatně svůj notebook s připojením :-) takže nakonec dobrý... Po setmění a nabrání sil, jsme se rozhodli, že si zajedeme udělat malý výlet k moři, které bylo tak 5km daleko vzdušnou čarou, autem to bylo ale 30km serpentinami. To se nakonec ukázalo jako nepříliš šťastný nápad. U moře bylo jako v prádelně. Všude miliarda lidí a my s pejskama tam působili jako atrakce cirkusu. Ve městě Budva bylo velmi rušno. Naštěstí pejsci statečně zvládli vše, společně s námi povečeřeli a mohli jsme okolo půlnoci vyrazit zpět do hor... Hurááá! Další den už jsme měli zase výstavní...
CACIB Cetinje: Rozhodčí domácí Pero Čelebić. Aussin tentokrát 10! Ke stoupencům ze Sarajeva dorazili ještě vystavovatelé ze Španělska, Itálie, Francie a místní odchov v dorostu. Neměli jsme v plánu dát kůži zadarmo. Uprostřed parku byl krásný stín, ale teploty vysoko, že ani místní nechápali. Prostě sauna! Nebudu to protahovat, všichni splnili ziskem CAC, Chilli přidal i res.CACIB a Sexinka přidala ještě Junior BOB. Na závěrečky jsme nečekali. Jeli jsme se zchladit do hor :-) Pro tento den jsme měli splněno a lenošili.
Moje vzorné dětičky
CACIB Cetinje II: Rozhodčí Siniša Savić ze Srbska byl ten, kdo nám mohl udělat radost...a také udělal. Výsledky našich pejsků shodné, jen BOBa si odnesla průměrná fena ze Španělska, která nakonec porazila v těsném souboji o BOB mojí mladičkou Sexinku... Všichni si dojeli Šampiona (resp Junior šampiona) Montenegra a tím, že jsme měli dvě jižanské země, tak zároveň pejsci splnili i šampiony Balkánu, Adriatic šampiona a Mediterranean šampiona! Měli jsme splněno a vyrazili jsme směr Split, kde nás polovina výpravy (Martin s Gi) měli opustit a my sami po vlastní ose domů... Cestu jsme zvolili tak, abychom pejskům dopřáli co nejvíc chladného vzduchu a cesta šla jako po másle. Hned po příjezdu do Chorvatska jsme spatřili dým, černý, hustý... Po 100km jsme do toho dýmu vjeli a dalších 50km jeli dýmem, který se valil z hor, dalších 100km jsem v zrcátku ten kouř stále viděl, po příjezdu domů jsem se jal hledat, o co šlo a TADY jsem našel výsledek. Opravdu velký požár... Blížíme se ke Splitu, půlce naší cesty domů. Tankování, venčení asi 10km před Splitem. A auto zní děsivě. Z ničeho nic... :-( Pomalu dojíždíme do města. Já se už porozhlížím po servisech :-( jenže je večer... Díky přátelům z Chorvatska se podaří uhnat místního mechanika, který zkouší všechny možné varianty, které by to mohly být. NIC!!! Zoufalství... Stále horko. Únava se dostavuje, pocity nejdou popsat. Máme slíbený servis hned na ráno, ale co noc :-( Naštěstí se nás ujal Martin s holkama, kteří nám poskytli nocleh v klimatizovaném pokoji s wifi... konečně! Hlavně pejsci si mohli oddechnout. Ráno se bohužel zjišťuje, že závada není banální, ale fatální. Náš motor nás definitivně opustil...!!! :-((((( Jsem KO. 1.000km od domova :-( Ty hajzle! Proklínám auto, proklínám nápad jet do tramtárie, proklínám vše. Nechat přijet odtahovku z ČR či vyměnit motor v Chorvatsku? Dilema se muselo řešit rychle. Vybral jsem druhou variantu, dovolená se nám protáhne tak jako tak. Motor měl být následující den navečer. Nekonečné čekání, pocity, které nejdou slovy popsat. Ještě, že jsme nebyli úplně na ulici. Ještě jednou moc děkuji Martinovi, Kláře i Natálii za možnost zůstat a posečkat na nový motor v pohodlí a komfortu... Druhý den navečer se ozývá mechanik, že nový motor je na svém místě a je skvělý. Huráááá. Pojedeme domůůůů. Snad nikdy jsem se netěšil víc domů jako pár dní zpět. 1.000km zpět domů v noci jsem odjel s jedinou zastávkou na dotankování a vyvenčení. Pejsci chrupkali tak jsem valil co jsem mohl. 6:00 konečně ČR. Nikdy jsem nebyl moc velký patriot, ale tentokrát jsem byl ten nejšťastnější člověk, když jsem byl ve své rodné zemi. Chvilku poté jsem se ocitl doma... s rodinou! Pejsci to zvládli a prokázali, že to nejsou jen výstavní bečky, ale držáci jako blázen. Hned jsem jim to vynahradil ochlazující procházkou v lese a koupačkou. Happy end je oproti tomuhle cajdák... Díky bohu a díky všem... Byl to výlet za všechny prachy a to skoro doslova... Jestli to takhle bude pokračovat i nadále, tak nás za další tři roky při výletě na JIH odnese UFO... No nemůžu se dočkat... :-D :-P