Naše
oblíbená výstava v Lucembursku a to hned z mnoha důvodů. Cesta na výstaviště je
od nás od baráku asi 650km z toho 635km po dálnici. V Lucembursku je vždy pěkná
konkurence a je na co se dívat. Potkáme se s přáteli, které nepotkáváme každý
den a kteří dělají atmosféru na výstavě skvělou. Tentokrát bylo opět o důvod
víc, proč přihlásit, neboť cestování už vycházelo našim
Indiánům s platnou
vzteklinou, takže Amálka (Indian
Riddle) mohla odjet k novým majitelům. Ti od nás bydlí asi 1700km a
tak bylo Lucembursko tak nějak “napůl cesty”. Jméno rozhodčího pro aussíky bylo
nám naprosto neznámé - Rolf Blessing z Německa.
Karel má díky
výletu s Martinem v roce 2015 jeden lucemburský
CACL a já sem si moc přála, aby zkusil šampiona dokončit. Nicméně teprve když se
Karel vrátil začátkem června ze Švédska, tak začal línat, což se podepsalo na
jeho momentální kondici – stále ještě naháč :( takže po shlédnutí statistik,
jsem mu mezi 7 šampiony moc šancí nedávala. Přibrali jsme s sebou ještě Terku s
Nessie a také naše nejmladší
štěňátko Fanouška, aby
trénoval. No a když už s námi jela také Amálka, nechtěli jsme jí odepřít trénink
v kruhu. Lucemburský výstavní řád má totiž třídu štěňat už od 3 měsíců (v ČR až
od 4 měsíců) s platnou vzteklinou. Takže jsme se v pátek večer nalodili ve
Snopoušovech a ve 22:50 jsme mohli směle vyrazit s naší novou Dáčkou na její
první delší trasu (i když má na tachometru za ty tři měsíce s námi už přes 10tis
km…). Kousek za hranicemi s Německem jsme obě s Terkou usnuly a vzbudila nás až pauza na venčení po nějakých třech hodinách. Přeci jen pro štěňátka je lepší zastavit častěji. Nicméně po venčení jsme obě zase spokojeně usnuly. Další budíček byl ve 4:15 kdy jsem otevřela oko a koukám, dálnice v nedohlednu a my stojíme kdesi u pole. Martin zuřivě hledá v mobilu. Nebudu to dlouze natahovat – dohnala nás naše noční můra - málem nám došel benzín! Samozřejmě víme, že v Německu není čerpací stanice na každém rohu jako v ČR, ale když jsme jednu míjeli, další byla označená za 60km a Dacia ukazovala dojezd 200km, takže se Martin rozhodl ještě netankovat. Nicméně další čerpačka zavřená (předchozí ukazatel o tom ale nic neříkal), a Dáčie dojezd 140... ok další bude snad do 100km. Ejhle, nic! Dojezd 50...40...30... takže se Martin rozhodl sjet, abychom neuvízli na dálnici. Nicméně nám pomohl strejda gůgl, když hlásil, že za 3km je ve vesnici benzínka, která sice otevírá až v 6hodin, ale díky tomu, že jezdíme včas, jsme se k ní přesunuli a na hodinku a půl si mohli zdřímnout. Uffff. Katastrofa zažehnána a můžeme pokračovat v krasojízdě. Těsně před osmou hodinou ráno jsme parkovali. Brány výstaviště se otevírají až v osm, takže jsme míjeli obří frontu nedočkavých vystavovatelů :o) v klídku zaparkovali a znovu vyvenčili.
Posuzování začalo přesně na čas, ale před aussíkama šlo 40 psů a před buldočkama asi 30. Takže nejprve šel na řadu Fanda. Ten zvládl dalekou cestu jako borec - když se jelo, tak spal, když se měl venčit, tak vypouštěl hady :o) Ani z haly a výstavního šrumce si vůbec nic nedělal. Prostě dostal výstavní vodítko (po druhé v životě) a šel s milovaným páníčkem na věc. V konkurenci měl o měsíc staršího pejska z Itálie s profi handlerkou a jak je tu známo, takoví sem nejezdí trénovat - mají nadrceno dávno předtím. Takže, přestože byl v mých očích Fanda lepší, tak konkurent zvítězil především díky prezentaci. Ve finálovkách získal ještě res. BIS baby pes. Ale i tak jsme za VN 2 byli moc spokojeni, protože Fanda byl super a pan rozhodčí z Bulharska Torsten Lemmer nedal nikomu nic zadarmo a spousta hezkých psů odešlo s VD. Ale bylo opravdu na co se dívat - čerstvý evropský vítěz (získal CAC r. CACIB) i mnoho dalších velmi pěkných buldočků z Dánska, Holandska, Rumunska, Francie, Lotyšska, Belgie a jediný náš "český Fanouš" :o) Přesun k aussíkům, pokusit se načechrat tu trochu chlupů u Karla a už nastupovala třída štěňat psů. Zaslouženě VN 1 pro naší kamarádku Ine a už nastupují mladí. Tam pan rozhodčí vyhodil (s dobrou) red tri psa s modrým okem, se slovy, že je to nestandardní. To jsme začali tušit zradu... po mladých nastupují v Lucembursku právě šampioni a tam náš naháč. A hned jako první ve třídě. Měl ale super náladu, vystavoval se skvěle. Nicméně všichni konkurenti byli chlupatější :o) posudky se nepíší, ale pan rozhodčí každého psa důkladně prohmatával a díval se na pohyb tam a zpět. Ani sem se nenadála a už se vybíralo pořadí. Hurá, jsme tam :o) znovu pohyb tam a zpět, společné kolečko a určení pořadí 1,2,3 pro Karlíka a 4! Měla jsem radost, i když jen na půl. Šampiona sem nám nepodařilo dokončit, ale s tím sem tak trochu počítala. Karlík se evidentně líbil, ale absence chlupů udělala své. Vítězný pes byl čerstvý import z Ruska, moc pěkný pes, ale pes na druhém místě byl jeden z největších aussíků, co jsem kdy viděla :o) jaké bylo naše překvapení, a o to větší radost, když jsme pak z výsledkové tabule zjistili, že výbornou zadal pan rozhodčí jen třem psům ve třídě šampionů! Další dění jsme jen sledovali z lavičky u kruhu, ale ve výsledcích jsme se příliš neshodovali :o) šampion pes byl jednoznačně nejlepší, kdo později soutěžil o CACIB, ale nezbyl na něj ani rezervní CACIB... nejinak tomu bylo i ve fenách. Amálka byla při své premiéře na výstavě také nesmírně šikovná, také běhala v kruhu jako první, a já sem na ní byla moc pyšná. Martin nám fandil s přáteli z lavičky a když jsme se přesunuly až k nim, říkali, že reálně má Amálka na druhé místo za starší a moc hezkou redmerlinkou. Amálka po chvíli skutečně druhá skončila a já měla veeelikou radost, jen redmerle fenka skončila až čtvrtá a zvítězila černá fenka, které činil pohyb trochu problémy díky strmému koleni. Jediná třída, kde zvítězila ta nejlepší, byla třída mladých fen! Krásná bluemerle fena, kterou odchoval Amálky nový majitel, a kterou přivezla děvčata, se kterými Amálka odjížděla. To už jsem ale nastupovala do třídy šampionů s Nessie, proti které stála na den stejně stará red tri fenka z Francie. Hezká v typu, ale velmi klenutá v pohybu. Pan rozhodčí řekl, že to byla velmi kvalitní třída, ale první místo je jen jedno - pro red tri fenku. No ani Nessie se šampion nepodařil, ale máme díky tomu o důvod víc se do Luxu vrátit :o) jednoznačně nejhezčí třída jako celek byla třída otevřená fen, kde byla i naše Koko, kterou vedla Ine. Koko začíná línat, ale její dokonalý pohyb jí to neodepírá. Bohužel tentokrát to o pohybu nebylo a tak Koko získává své první VD. Ani jedna z krásných fen se panu rozhodčímu na pořadí 4 nevešla :o( chvíli na to získala šampionka CACIB a porazila i krásnou mladou fenu v souboji o Nejlepší fenu :o( žádným překvapením tak nebylo, když fenka získala i BOB. Už jsme zažili i lepší výpravy do Lucemburska, ale když vezmeme v potaz ten masakr s VD, které pan rozhodčí rozdal, tak jsme vlastně strávili prima den. Níže najdete jako vždy zpracované výsledky všech aussíků, pro představu o konkurenci. My jsme se rozloučili a uháněli domů. Cesta zpět se naštěstí obešla bez komplikací a tak jsme se přesně po 24 hodinách vrátili do Snopoušov :o) Díky Terce za prima společnost a hlavně za fotky!
