35e Championnat des 3
Frontieres (LUX)
Klubová výstava Lucembursko
16.2.2020
Je skvělé mít kolem sebe super lidi... SKVĚLÉHO
manžela, který vás 100% zastoupí při hlídání našeho SKVĚLÉHO syna. SKVĚLÉ
přátele, kteří podporují vaše ztřeštěné nápady :-) a tak jsme spolu s Martinou,
s níž sdílíme napůl Janetku, vyrazily v neděli po druhé hodině ráno na 650km
vzdálenou speciální výstavu AUO do Lucemburska. Martina si tak může odškrtnout
další navštívenou zemi a já jsem se tam moc ráda vrátila. Vrátila po dlouhých
sedmi letech - výstavu
v roce 2013 čti zde. Loni se do Lucemburska vypravily nějaké naše
čtyřnohé dětičky (report
2019 najdeš tady), ale to jsme dění sledovali z domova.
Nicméně to byl víkend plný smíšených pocitů... Začalo to v sobotu ráno, kdy jsem
si svou zbrklostí skoro uřízla prst. Byla sem na sebe neskutečně nas*aná,
protože mě čekalo připravit 5 psů, kteří s námi jeli! Uaaaa! Ale protože máme
SKVĚLÉ přátele, tak Nikča s Pavlem přijeli a pomohli. Já koupala a fénovala a
česala jednou rukou :-( Martina držela, myla se mnou ty naše bahňáky, protože
počasí posledních dní bylo faaakt hrůza! No zvládlo se to, co prst dovolil a
dokonce jsme šly s Marťou na chvíli spát :-) Pocity ze soboty: Nasranost a vděk.
Cesta tam příjemně utíkala a suprové německé dálnice byly prázdné. Jedno noční
venčení a vše v pohodě. Poslední čtvrtinu cesty sice pršelo, ale na místo jsme
dorazily přesně v 9 hodin dle fárplánu! :-) Přemístily jsme se postupně z auta
do haly - vždy jedna nosila, druhá čekala u auta, neb v Lucembursku je nový
zákon, že pes nesmí být v autě ani chvíli sám, bez ohledu na počasí venku. A na
vše jsou tu kontroly, takže jsme to nechtěly riskovat. Pak už jen vyzvednout
čísla, nasnídat se, vyvenčit a upravit pejsky a v 11 hodin sledovat začátek
posuzování. Před aussíkama šli Welsh Corgi a my tak mohly sledovat, co paní
rozhodčí chce. 48 aussíků posuzovala paní Myriam Vermeire z Belgie, kterou jsme
měli tu čest potkat před lety na MVP Praha i s jejím partnerem, který posuzoval
druhý den (pokud tě to
zajímá, tak report a výsledky tadyyy). Asi po půl hodince začali
aussíci. Po jednom dorostu nastupovalo pět mladých psů a mezi nimi i já a
Jamie,
což je bráška naší Lady.
Suverénně nejmladší, protože při věku 9 měsíců a 9 dní se to těžko překonává :-D
Jamie byl moc hodný a šikovný, přestože byl poprvé na výletě bez maminky Nikči a
tatínka Pavla a hlavně bez velkého bráchy Blacka. Mně se nejvíce líbí černý pes,
co stál před námi, syn úžasného McGee. Jamieho jsem reálně viděla na 2.-3. místě
ale paní rozhodčí to viděla jinak. A tady opět nastoupily ony smíšené pocity -
můj favorit VD a Jamie V4. Nicméně jsem na jeho výkon byla moc pyšná. Vítěze
třídy nechci komentovat... zatím. Nebyl čas okounět, Martina přivádí Arthura.
Arthur je čerstvý import z USA naší kamarádky
Hanky. Čerstvý doslova, protože s ní strávil dva dny a hned bydlel týden u nás
:-) Je to zlatý pes s totálně milou povahou! V mých očích byla kvalita jeho
soupeřů hrozná, ale poté, co jsme se s paní rozhodčí totálně neshodly v mladých,
jsem si netroufala nic odhadovat. Z vítězství Arthura jsem měla upřímnou radost!
Během posuzování sedmi psů v otevřené jsem si nachystala pana sladkého
Karlíka. Ten po dlouhé době
vyrazil na výstavu a byl zlatý. Až sem musela zamáčknout slzu, když se na mě
díval těma svýma Mišelkovskýma očima ... hned se mi vybavilo, jak tu se mnou
stála jeho maminka a Karlík byl v té době u ní v bříšku!!! Nebudu to protahovat.
Radost z vítězství Arthura vystřídalo zklamání, když paní rozhodčí nechápala,
proč vystavuji bezmála sedmiletého psa. Úplně jsem to taky nepochopila - Karel
byl hodný, super se předváděl a své o tři a čtyři roky mladší soupeře by hravě
strčil do kapsy. No nic, končíme čtvrtí a je jasné, že šampiona Lucemburska,
kterého má rozjetého už pět let, Karlík nedokončí. Ve veteránech zvítězil
zaslouženě třináctiletý pes v super kondici. Opět své o pět let mladší soupeře
strčil hravě do kapsy, no ale na to se "hraje" jen ve veteránech, ve třídách pro
"mladé" psy asi ne... Beru Arthurka a bez jakýchkoli ambicí, protože vůbec
nevím, co se paní rozhodčí líbí, ho jdu předvést, jak nejlépe umím. Pět psů -
vítěz mladých, mezitřídy, otevřené, šampionů i veterán. Běhalo se hodně, stálo,
běhalo a vítězí Arthur! Takže opět neskrývaná radost a hned žhavíme drát do ČR
:-)
Přiznám se, že asi nejvíce sem se těšila na vystavování maličké Lady. Na její
teprve druhou výstavu jsme hodně trénovaly a přineslo to své ovoce. Byla skvělá,
soustředěná a předvedla se přesně tak, jak jsem si představovala. Třída mladých
fen byla pro mě nejhezčí třídou toho dne. Líbily se mi více či méně všechny
fenky. A opět se dostavil pocit radosti, když Lady zvítězila a stala se tak
Junior šampionkou Lucemburska. Sice v zápětí prohrává Best junior s mladým psem,
který neudělal jediný krok správně - celou dobu i ve třídě mimochod, ale přiznám
se, že radost mi to nekazí. Pak nás obě s Martinou ale zamrzelo, když Janetka
nastoupila do třídy otevřené a hned v zápětí jsme naše působení musely ukončit.
Janet si ve čtvrtek poranila bok o plot, má maličkou ranku pod svrchní vrstvou
srsti, nic jí nebolí - nic jí není, tak jsme se rozhodly ji vzít a vystavit.
Paní rozhodčí si toho ale při prohlídce všimla a řekla, že jí to na výstavě vadí
a že nás tedy diskvalifikuje. Požádala jsem o možnost odstoupení, které bylo
vyhověno. Nejlepší fenu pak získala vítězka třídy šampionů, kterou jsem okamžitě
odhadla na BOBa a nespletla jsem se. Paní rozhodčí v ten den zadala 4x BOB
čtyřem fenám :o) Přesto se Arthur předvedl skvěle a získal si mnoho
obdivovatelů, hlavně díky jeho sladké povaze.
Nezbytný oddech, venčení, trocha focení a už začínají závěrečné soutěže, kde
jsme měli přihlášenou chovatelskou skupinu. Původně jsem chtěla vzít všechny 4
Fallcat dětičky, ale jelikož nebyla Janet posouzena, nastoupit nemohla. Ale i se
třemi sladkými xichtíky se Fallcat stává Nejlepší chovatelskou skupinou. Takže
se opět dostavil pocit radosti. Zbývalo jen naskládat vše do auta, natankovat a
frčet domů. Opět s jednou zastávkou na venčení jsme krátce po půlnoci ulehaly do
postele. Níže pár fotek jen z mobilu, který bojoval s nedostatkem světla i s
prosklenými dveřmi přímo za čísly na pořadí, kde se pejsci řadili.
Obrovský dík patří Martině za super pohodovou cestu, veškerou její pomoc i super
den. Také sem nesmírně pyšná na svoje dva kluky, kteří to poprvé celý den bez
maminky zvládli na jedničku s hvězdičkou. Takže vlastně kolem a kolem - dobré
pocity z výpravy převládají a my se na příjemnou klubovou výstavu s krásnými
cenami rádi zase vrátíme.